titulky mapa_ceska

DietaTour


Liberec
17. 5. | 10:00
OC FORUM LIBEREC
SOUKENNÉ NÁMĚSTÍ

DietaTour


Praha
18. 5. | 10:00
OC ARKÁDY PANKRÁC
PRAHA 4

DietaTour


Plzeň
19. 5. | 10:00
OC OLYMPIA PLZEN
PÍSECKÁ ULICE

DietaTour


České Budějovice
20. 5. | 10:00
HYPERMARKET TESCO
ČESKÉ BUDĚJOVICE

DietaTour


Brno
21. 5. | 10:00
OC OLYMPIA BRNO
U DÁLNICE 777

DietaTour


Olomouc
22. 5. | 10:00
OC ŠANTOVKA
OLOMOUC

DietaTour


Ostrava
23. 5. | 10:00
AVION SHOPPING PARK
OSTRAVA
Liberec Praha Plzeň České Budějovice Brno Olomouc Ostrava
dieta_casopis
ZPĚT
10 OTÁZEK NA Petra Havlíčka/1.část

10 OTÁZEK NA Petra Havlíčka/1.část

1. Může zhubnout opravdu každý?

Ano i ne. Určitý podíl tukové tkáně dokáže shodit opravdu každý, ale ne každý se dokáže dostat na váhu, kterou si vysní. Nelze se ale vymlouvat na genetiku. Mnoho lidí si myslí, že nemůže zhubnout, protože má tloušťku v genech. Tlouška v genech znamená, že tlustý být můžu, ale nemusím!
Pokud mám tlusté předky, znamená to, že obezitou mohu být skutečně ohrožen. Zásadní věcí je uvědomit si to a zavést preventivní opatření sloužící k tomu, aby se tyto geny neprojevily. Jinými slovy, stojí mě to asi o trochu více práce než člověka, který má geneticky štíhlou postavu (ve smyslu o trošku většího hlídání si toho, co jím, a pravidelného pohybu), nicméně pozitivem na tom je, že tloušťka v genech mě motivuje k tomu žít zdravě a přirozeně. Nevýhodou geneticky štíhlé postavy je naopak to, že mě primárně nic nemotivuje, což se mi časem může vymstít. Za pár let může být situace naprosto opačná. Ten, kdo měl tloušťku v genech, si bude udržovat štíhlou a zdravou postavu, a ten, kdo dostal dar štíhlé postavy, může být tlustý a nemocný.

Co dělat, abych zhubl:

Uvědomit si svou genetickou podstatu a to, jak člověk žil v minulosti - tzn. hýbat se, hýbat se, hýbat se! Zdravě a přiměřeně jíst a dostatečně odpočívat. Jen je potřeba zapátrat také v tom, jestli si s sebou netáhnu haldu strachů, komplexů, neuspokojení a dalších psychických problémů, které léčím např. sladkostmi nebo alkoholem a nebo mě tyto problémy natolik vyčerpávají, že nejsem schopen se fyzicky hýbat. Jinými slovy před začátkem jakékoli změny, tedy i změny životního stylu, si musím vždy udělat analýzu toho, jak to se mnou je, podívat se pravdě do očí a zjistit, co způsobilo, že jsem se do téhle situace dostal. Řešit jen následek bez odstranění příčiny je z hlediska dlouhodobého efektu naprosto nesmyslné a nevede ke kýženému cíli. Pokud chcete trvale zhubnout, pak nedržte diety, ale změňte svůj životní styl a zjistěte, zda máte svoje životní hodnoty nastaveny správně.

2. Jak je to s obezitou typu jablko?

Obezitu typu jablko poznáte na první pohled i poslech. Velmi často určitě slýcháte větu: „On, či ona nejsou tlustí, mají jen velké břicho.“ Zezadu by se schovali za bičem a z boku vypadají jako kdyby spolkli globus. Obezita tohoto typu je zdravotně vysoce riziková, neboť mimo jiné dochází ke zvýšené tvorbě útrobního tuku, který následně může způsobit řadu onemocnění. Především jde o poruchu metabolismu cukrů a tuků. Obezita typu jablko se spojuje s rizikem vzniku kardiovaskulárních onemocnění a poruchou metabolismu tuků a cukrů. V minulosti byl tento typ obezity výsadou mužů, v současné době se s ním stále častěji setkáváme u žen.

Jak poznat, zda mám „jablečnou postavu“?

U žen: obvod břicha je větší než 88 cm a poměr mezi pasem a boky větší než 0,85 včetně.

U mužů: obvod břicha přesáhne 102 cm a poměr mezi pasem a boky je větší než 1 celá včetně.

3. Jak je to s obezitou typu hruška?

Obezita typu hruška – postava typu hruška je specifická tím, že převážná většina tuku je lokalizovaná od pasu dolů, tzn. že nejvíce tuků je v oblasti hýždí a stehen. Tato obezita není zdravotně tak riziková jako obezita typu jablko, nicméně určité zdravotní komplikace jsou spojené i s tímto typem ukládání tuků. Při velkém množství tukové tkáně v dolní polovině těla dochází k nadměrnému zatěžování pohybového aparátu, různým pohybovým disbalancím, artróze, poruchám lymfatického oběhu atd. Dalším rizikem je to, že pokud s tímto typem obezity nic nedělám, tuk se začíná ukládat i v dalších partiích těla. Tento typ obezity je rozšířený spíše mezi ženami, u mužů se s ním setkáváme zřídka.

4. Proč se mužům hubne lépe a rychleji?

Je zažité, že nám mužům se hubne lépe než ženám. Je to pravda. My muži máme větší podíl svalové hmoty, méně estrogenu a více testosteronu, a to všechno jsou trumfy, které nám hubnutí usnadňují. Také fyziologicky má muž menší podíl tuku než žena. U ženy procento tuku spolu s věkem stoupá. U muže není důvod, aby narůstal podíl tukové tkáně. Proto by muž měl mít stále stejný podíl tuku a nelze se vymlouvat na věk ani stáří. U mužů dochází k nárustu podílu tuků v těle především kvůli neaktivitě, která stárnutí může doprovázet. Proto je třeba si uvědomit, že organismus je tak mladý nebo starý, jak mladý nebo starý je jeho kardiovaskulární systém. A ten udržet v dobré kondici bez pohybu nelze.

5. Jak je to s obezitou a případným hubnutím u dětí?

Většina obézních dětí má rodiče, kteří mají nadváhu nebo jsou obézní anebo je rodina jako celek nefunkční. Proto základním předpokladem úspěšného zvládnutí obezity dítěte je aktivní zapojení rodičů a změna životního stylu a fungování celé rodiny. Pokud bude obézní rodič, který sám nic nedělá a nechce nic měnit, tlačit na své obézní dítě, že musí zhubnout a že určité potraviny, které doteď jedli všichni, ono už jíst nesmí, pak dítě dítě nikdy nepochopí, proč jenom ono se tomu musí podřídit, když jsou vlastně všichni stejní. V takový moment v dítěti začínáme budovat pocit viny za něco, co vlastně nezpůsobilo a co si ani neuvědomuje. To je bohužel ta nejhorší možná varianta pro dosažení optimální váhy nejen v dětství, ale i v dospělosti.
Takže pokud máme v rodině problém s obézním dítětem, pak i přesto, že jako rodiče jsme štíhlí, nezbývá nám nic jiného než být solidární s tím, za koho máme zodpovědnost, a změnit životní styl a stravování celé rodiny. Tím rozhodně nemám na mysli, abychom nasadili nějakou z komerčně propagovaných diet, která může našemu potomkovi způsobit následně komplikace s váhou ve formě jo-jo efektu v tom lepším případě, v tom horším i zdravotní komplikace, které jsou spojené s podvýživou. I hubnoucí dítě musí jíst dostatečně a pestře, jen je třeba navýšit výdajovou stránku prostřednictvím vhodně zvoleného pohybu a zároveň je potřeba z jídelníčku vyloučit ty největší hrůzy, které nám potravinářský průmysl předkládá. Je důležité nadobro se zbavit sladkých limonád všeho druhu, šťáviček, bonbonků, čokolád, chipsů, hranolek, ale třeba i některých dalších potravin, které jsou prezentovány jako výrobky zdravé výživy, například některé druhy müsli tyčinek, snídaňových cereálií apod. Je dobré mít mít neustále na paměti to, že v ČR klamavá reklama není trestná, a to, co výrobci prezentují, není vždy podpořeno seriózní studií.

6. Proč není dobré děti uplácet sladkostmi?

A tady jsme u typického problému, který se týká nejen dětí. Úplatky a uplácení jsou v naší společnosti standardním nemorálním prostředkem toho, jak dosáhnout svého. A není se čemu divit, když už od dětství si na to zvykáme a na sladkém úplatku nevidíme nic špatného. Ono bude asi jedno, čím a jakou výší uplácíme. Úplatek zůstává úplatkem, tedy nemorální záležitostí.

A dále:

1. Dětské chuťové buňky vnímají velmi citlivě chuťové nuance. Pokud dostávají sladké od raného věku, snadno si zvyknou na výraznější syntetické chutě a začnou odmítat kvalitní, ale někdy chuťově ne tak výrazné jídlo.
2. Od dětství si začnou vytvářet nevhodné chuťové návyky.
3. Dítě se neuplácí, dítě poslouchá. Navyknout dítě na to, že něco udělá jen za úplatu, může do budoucna znamenat, že si vychováme malého vyděrače.
Jinou otázkou je odměna, kdy samozřejmě od určitého věku dítě může za dobře odvedený výkon dostat především verbální pochvalu spojenou s pozitivní emocí a zároveň s tím i kvalitní sladkost.

7. Měli by být rodiče dětem v jídle vzorem? A musí tedy dospělí jíst to, co jejich děti?


Mnoho rodičů žije v tom, že strava dítěte a dospělého je úplně stejná a nijak zásadně se od sebe tato stravování neliší. Je potřeba si uvědomit, že dítě je dynamicky vyvíjející se organismus, který má oproti dospělému zcela jiné požadavky na výživu. Ten základní rozdíl je v tom, že rostoucí dítě potřebuje v porovnání s dospělým člověkem v přepočtu na jeden kilogram tělesné hmotnosti větší množství energie. Zároveň s tím jdou ještě další specifika, která výživu dítěte a dospělého vzájemně odlišují. Např. pokud jde o obsahy vlákniny, vitaminů a minerálů. Proto je velmi naivní se domnívat, že dítě může jíst stravu dospělého a naopak. Samozřejmě hlavní jídla, pokud se připraví podle daných specifikací a až ve finále doupraví pro dítě a pro dospělého, se dají připravovat naráz. Zásadní chybou, kterou rodiče většinou dělají je to, že:

a) vaří pro všechny jako pro malé děti

b) dochucují jako pro dospělé

c) zbytky po dětech dojídají, aby se jídlo nevyhodilo.

Samozřejmě logickým důsledkem je to, že si dítě zvyká na výrazné chuti už v raném dětství a dospělý tloustne, protože konzumuje stravu, která je energeticky vydatnější, než sám potřebuje. Pokud dítě správně živíme, nepřecpáváme ho sladkostmi, slanými pokrmy, jídlem z fastfoodů a další zcela nevhodnou stravou, a i my sami mu dáváme správný příklad, pak s jeho výživou nebudeme mít problém. Jde jen o to, aby si dítě správné stravovací návyky osvojilo již od malička. Důležitým bodem by mělo být to, že se rodina stravuje společně. Těžko vám v pozdějším věku dítě bude snídat, když u maminky vidí, že nesnídá, rozhodně nebude chtít u oběda v klidu sedět a jíst, když uvidí rodiče, jak stojí se lžící a miskou u kuchyňské linky vestoje a čtou u toho noviny a ještě třeba telefonují a už vůbec nebude chtít večeřet, když ví, že rodiče si v klidu dají vsedě u televize nějaké ty chipsy, místo aby všichni jedli u stolu třeba rizoto se salátem.

8) Slyšela jsem, že pokud chci zhubnout, musím dodržovat denní příjem 5000 kJ, je to pravda?

5000 kJ je pro mnoho hubnoucích ale i výživářů přímo magické číslo, které se zdá být synonymem redukčního příjmu. Velmi by mě zajímalo, kdo přišel na to, že zrovna 5000 kJ je ta nejsprávnější energetická hodnota. Už jste byli někdy v obchodě, ve kterém by prodávali jeden jediný typ trička, který by měl nejen stejný střih a barvu, ale i velikost a seděl každému stejně? Obávám se, že pouze malá část nakupujících by byla uspokojena. Většině lidí by takové tričko nesedělo, a pokud by ho přece jen chvíli vydrželi nosit, tak by ho počase vyhodili. Stejné je to i s příjmem 5000 kJ. Je přece nesmysl, aby tento příjem mělo desetileté dítě, pětatřicetiletá žena s nadváhou, ale i padesátiletý muž s obezitou. Každý organismus má jiné požadavky na příjem živin a celkového množství energie. Každý z nás je biochemicky trošku odlišný, a proto taky každý z nás musí mít i při hubnutí kalorický příjem upravený tak, aby respektoval, zda jsem muž nebo žena, kolik vážím, jakou dělám práci, zda sportuju, do jaké míry bývám ve stresu a jaký je můj zdravotní stav. Tedy přesně totéž, jako když přijdu do konfekce a chci si na sebe vybrat tričko. Navíc tričko se mi musí líbit, abych byl schopen je nosit dlouho. Stejně je to i s redukčním příjmem. Musí být takový, aby mi vyhovoval, abych neměl hlad, abych nebyl unavený, byl schopen pracovat i sportovat, aby se mnou rodina vydržela, protože s hladovým organismem cloumají emoce, to vše je analogické s příkladem trička, které vám nepadne, ale někdo vás nutí ho nosit. A upřímně řečeno, pokud bychom udělali tlustou čáru za 5000 kJ, tak si mohu za léta své praxe zkonstatovat jedno: „Znám velmi málo konzumentů, kterým by vyhovovalo tričko 5000 kJ, protože skoro všem by toto tričko bylo malé, bez rozdílu věku, váhy a pohlaví, každého by svíralo a po čase by ho stejně vyhodil.“

9) Co mám dělat, když nemám chuť k jídlu?

Je potřeba se zamyslet, co se v mém životě děje. Proč mi mizí jeden ze základních instinktů, a to je hlad a chuť jíst? Většinou je na vině příliš vysoká psychická zátěž (chronický stres) nebo stres, který právě probíhá, tzn. stres akutní. Díky vyšší hladině stresových hormonů dochází k potlačení chuti k jídlu a u citlivějších jedinců i ke vzniku zažívacích obtíží, pokud se donutí v této situaci více najíst. Řešením je vytvoření si pevného denního režimu, do kterého budou implementována jídla, a to nejen tak, že si řeknu, že se musím najíst, ale do svého denního rozvrhu si na jídlo přímo začlením dostatečně dlouhou dobu a po větším jídle přidám lehký odpočinek. Zároveň si najdu i klidný prostor, který se hodí pro konzumaci jídel. Nicméně rozklíčovat to, zda moje nechutenství je otázkou stresu, zda za tím stojí nějaký jiný, třeba i zdravotní problém, nebo v nejhorším se začíná rozvíjet porucha příjmu potravy, je docela složité. Navíc pokud člověk žije dlouho ve vysoké psychické zátěži, kterou nekompenzuje, tak rozpoznání příčin nechutenství je dost složité, protože si organismus na tento stav zvykl. Zkuste si o tom popovídat s přáteli, partnerem nebo oslovte odborníka. Třeba zjistíte, kde je ta pravá příčina. Samotné by vás to třeba ani nenapadlo. Částečně si ale přece jen můžete pomoci i sami. Vezměte si tužku a papír a začněte si psát, v kolik hodin, co a kolik jste toho snědli. Druhý den se na to podívejte, a pokud zjistíte, že nejvíc jídla konzumujete večer, je jasné, že na vině je vysoká psychická zátěž, kdy přes den nemáte logicky hlad a večer se vlivem hormonálních změn a vyčištění energetických zásob v organismu přejídáte. V této situaci doporučuju aplikovat výše popsaný postup – tzn. zařadit jídlo do denních standardních rituálů a začít pomaličku kouskem něčeho, aby si organismus zvykl, že v pravidelných intervalech bude dostávat alespoň malý přísun jídla. Pokud se jedná o nechutenství celodenní, kdy ani večer nejste schopni jídlo konzumovat, doporučuji navštívit lékaře nebo psychologa. Může jít totiž o větší problém, než jste si ochotni připustit.
K nechutenství dochází rovněž při různých onemocněních, třeba i banálnějšího typu např. při chřipce či nachlazení. Organismus prostě bojuje s nemocí a stav nechuti k jídlu se objevuje velmi často. Nicméně všimněte si slůvka „bojuje“, což znamená, že organismus má daleko větší energetickou spotřebu. Je proto nezbytně nutné mu tuto spotřebu vykrýt tak, aby byl schopem úspěšně zvládnout nemoc. Logicky ale asi nebudete konzumovat jídla, která patří do běžného racionálního stravování, protože tato jídla jsou energetiky i časově náročnější na zpracování. Mozek vás donutí jíst jídla, která jsou energeticky vydatnější, méně objemná a časově i vydatně méně náročná na zpracování. Samozřejmostí musí být i dostatek tekutin.

10) Jsem obézní a přesto jsem se dozvěděla, že jím málo? Proč?

Většina lidmi si stále myslí, že obezita je důsledkem neustálého nezřízeného „přežírání“. Málokdo si ovšem uvědomuje, že obezitu si lze vypěstovat různými dietami (často mají podobu hladovění) a nevyváženým příjmem. Vraťme se zpátky do pravěku. Náš praprapředek, který nám dal základ, nebyl moc schopný ani obratný, takže se k jídlu dostal jednou za čas. Potom hodoval, případně se přejedl, zanedlouho znovu hladověl, než se mu povedlo sehnat další kus jídla. A protože tento stav trval velmi dlouho, a dostatek jídla se objevil vlastně až po druhé světové válce, tak se náš organismus logicky přizpůsobil a adaptoval na stav hladovění. Na rozdíl od přejídání, které známe až v poslední době.

Jak to vlastně funguje?

Náš organismus hladoví, snižuje svoji spotřebu a odkrajuje ze svých energetických zásob. Pokud hladovění nebo nedostatečný přísun energie trvá delší dobu, pak organismus velmi pečlivě zvažuje, kolik energie má vydat a zda tato energie není vydávaná neefektivně. Tlumí spotřebu na veškeré činnosti, které přes den děláme, ale především na základní životní funkce, prostě musí přežít, musí ušetřit. Pak se jednou dostaví vyšší příjem, a protože to bylo po období relativního nedostatku a organismus musí přežít, snaží se co nejvíce energie uložit do tukových zásob. Vždyť tuková zásoba je to, co se u všech živočichů vytvořilo jako zásoba energie pro přežívání v době nedostatku. V reálné praxi či životě to vypadá asi takto: Celý týden se držím, mám režim, chodím do práce, takže se omezuji, co to jde. Protože v tom pevném daném režimu se mi to daří. Jím tedy minimálně. Pak ale přijde víkend, kdy se režim nabourá, sejde se rodina a více se konzumuje. A organismus okamžitě vše, co dostává, z prostého pudu sebezáchovy ukládá. Pokud tato situace trvá dlouho, stává se z našeho těla naprosto dokonale úsporně fungující mechanismus, který efektivně uloží každé sousto, které sníme. Po čase zjistíme, že i když hladovíme, váha dolů nejde a stačí jedno ujetí a kila dál skáčou nahoru. A není třeba probírat rovnou týden, stačí se podívat na celý den. Snídani nestíhám, svačina mi uteče, vlastně na ni ani nemám chuť, k obědu něco zdravého, takže zeleninový salát, a večer zjistím, že mám hlad, tak se najím. Bohužel velmi často sním více, než co jsem snědl za celý den. A opět nastává ten výše popsaný efekt, kterému se říká „superkompenzace“ a jeho jediným smyslem je uložit do zásob více energie než za normálních okolností. Sportovci toto velmi dobře znají, protože tento systém používají před důležitými závody. Jenže většinou mají k ruce odborníka, který jim veškeré přijmy hlídá a umí je upravit, a navíc to dělají jen párkrát do roka. Je zvláštní, že člověk, který nesportuje, je schopen si superkompenzaci vytvářet každý den.

NAHORU

Další články z rubriky

5. ročník Dietatour je za námi!

5. ročník Dietatour je za námi!

28. 5. 2014 | Kamion plný rad o zdravém životním stylu vyrazil do největších měst po celé České republice.

DIETATOUR 2014

DIETATOUR 2014

15. 5. 2014 | Časopis Dieta vyráží za vámi! Pátý ročník Dietatour je tu! Kamion plný rad o zdravém životním stylu…

10 OTÁZEK NA Petra Havlíčka/2.část

10 OTÁZEK NA Petra Havlíčka/2.část

15. 5. 2014 |

Jak se hubne v Česku  aneb proč vyráží časopis Dieta na cesty s pojízdnou poradnou

Jak se hubne v Česku aneb proč vyráží časopis…

9. 5. 2014 | Položila jsem si tu otázku ještě předtím, než jsme s projektem Dietatour začali. A odpověď nebyla…

facebook
vyherci_souteze
prvni_vyherce
EvaHorká
prvni_vyherce
BarboraBeerová
prvni_vyherce
MarieBenešová

GENERÁLNÍ PARTNER

PARTNEŘI